Smlouva je právně uplatitelná dohoda mezi dvěma nebo více stranami a vytváří povinnost činit, nebo nečinit dané věci. Německy nazýváno “Vertrag”. Podmínky smluvního práva jsou nazývány “Vertragsrecht” (Richter 2011).
Smlouvy obvykle řídí a prosazují zákony státu, v němž byla dohoda uzavřena. V této dohodě strany vzájemně ukládají své práva a povinnosti ke vztahu vůči smluvnímu základu. Právnickými osobami mohou být lidé (označováni jako “jednotlivci”) nebo korporace, společnosti s ručením omezeným a další subjekty. Pouze tyto smlouvy mohou být uzavřeny bez souhlasu třetích stran a mají neomezenou právní způsobilost. To je možné u lidí v Německu s věkem 18 a výše.
Jaký je právní status smluvních podmínek ve vaší jurisdikci?
Smluvní právo je založeno na občanském zákoníku. (§145) Občanský zákoník upravuje vznik smlouvy. Existují smlouvy v zákoně o povinnostech, ale take v rodinném a dědickém právu.
Svoboda smlouvy je právo chráněno základním zákonem. Smlouvy nevyžadují různá zvážení, mohou obsahovat jakékoli dohody stran a pokud to není zákonem požadováno, nemusí být v žádné konkrétní formě. Kompenzaci lze proto nárokovat jak pro porušení hlavní povinnosti, tak i vedlejší. Některá ustanovení se však mírně liší od ostatních dohodnutých podmínek:
Jediný vyvoditelný rozdíl je, zda existuje odpovědnost podle klauzule ohledně nezávislosti na vadě. Tato zpravidla závisí na interpretaci příslušného smluvního ujednání.
Německé právo také obecně povoluje předcházející a následné podmínky. Ty umožňují, aby byla platnost příslušných smluvních ustanovení podmíněna vnějšími okolnostmi.
Smlouvy o prodeji, pracovní smlouvy a služby (včetně podkategorie smlouvy o práci a materiálu), které mají zvláštní význam v podnikatelském prostředí, se řídí německým občanským zákoníkem. Tento zákoník stanovuje zákonný režim práv v souvislosti s vadami v rámci těchto typů smluv. (Richter 2011)
Formální právní požadavky
K právně vymahatelné smlouvě, která má být vytvořena, musí existovat dvě odpovídající prohlášení o záměru. Jsou známé jako nabídka a přijetí. Prohlášení o záměru musí být dostatečně specifická (například nabídka musí obsahovat všechny podstatné prvky, aby byly platné). Krom toho strana, která podává prohlášení, musí mít schopnost jednat skrze právní způsobilost (Rechts- and Ges-chäftsfähigkeit). Tak je tomu v případě, že strana může být držitelem práv a povinností a může také provádět transakce s právním účinkem.
Obsahem slouvy jsou:
Nabídka a konkrétní podmínky
Přijetí nábídky, stanovené ve formě podpisu
Smluvní podmínky, včetně platebních podmínek a data platby
Právní způsobilost obou stran
Záměr obou stran plnit svůj slib
Právně vymahatelné smluvní podmínky (předmět smlouvy)
Smlouvy mohou být uzavřeny v různých formách. Obecně není nutné formalizovat obsah smlouvy. Navíc není povinností shromáždit všechny dohodné dokumenty k jejich souhlasu. Pokud strany specifikují dokumenty dostatečně přesně, nebo je přikládají například jako přílohy, mohou se stát součástí dohody pouze odkazem a nemusí být nezbytně předávány. V praxi se mnoho dohod uzavírá take ústně nebo dokonce implicitním jednáním.
V řadě situací bude zákon předepisovat obsah jednotlivých druhů smluv. Např.: smlouvy o nájmu, pracovní smlouvy, manželské smlouvy…
Zaměstnanecká smlouva (Arbeitsvertrag): pracovní smlouva používaná v pracovním právu k přiznání povinností a práv mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem. Mnoho uzavřených podmínek považujeme za obligaci.
V Německu je běžný způsob zaměstnavatelů písemná pracovní smlouva.
Narozdíl od jiných smluvních podmínek jsou dohody německých smluv transparentnější. (Hill/ King 2004). Je potřeba daleko menší jazyková zkušenost a kvalifikace. Právní jazyk je téměř shodný v každé smlouvě.
Smlouva je právně uplatitelná dohoda mezi dvěma nebo více stranami a vytváří povinnost činit, nebo nečinit dané věci. Německy nazýváno “Vertrag”. Podmínky smluvního práva jsou nazývány “Vertragsrecht” (Richter 2011).
Smlouvy obvykle řídí a prosazují zákony státu, v němž byla dohoda uzavřena. V této dohodě strany vzájemně ukládají své práva a povinnosti ke vztahu vůči smluvnímu základu. Právnickými osobami mohou být lidé (označováni jako “jednotlivci”) nebo korporace, společnosti s ručením omezeným a další subjekty. Pouze tyto smlouvy mohou být uzavřeny bez souhlasu třetích stran a mají neomezenou právní způsobilost. To je možné u lidí v Německu s věkem 18 a výše.
Jaký je právní status smluvních podmínek ve vaší jurisdikci?
Smluvní právo je založeno na občanském zákoníku. (§145) Občanský zákoník upravuje vznik smlouvy. Existují smlouvy v zákoně o povinnostech, ale take v rodinném a dědickém právu.
Svoboda smlouvy je právo chráněno základním zákonem. Smlouvy nevyžadují různá zvážení, mohou obsahovat jakékoli dohody stran a pokud to není zákonem požadováno, nemusí být v žádné konkrétní formě. Kompenzaci lze proto nárokovat jak pro porušení hlavní povinnosti, tak i vedlejší. Některá ustanovení se však mírně liší od ostatních dohodnutých podmínek:
Smlouvy o prodeji, pracovní smlouvy a služby (včetně podkategorie smlouvy o práci a materiálu), které mají zvláštní význam v podnikatelském prostředí, se řídí německým občanským zákoníkem. Tento zákoník stanovuje zákonný režim práv v souvislosti s vadami v rámci těchto typů smluv. (Richter 2011)
Formální právní požadavky
K právně vymahatelné smlouvě, která má být vytvořena, musí existovat dvě odpovídající prohlášení o záměru. Jsou známé jako nabídka a přijetí. Prohlášení o záměru musí být dostatečně specifická (například nabídka musí obsahovat všechny podstatné prvky, aby byly platné). Krom toho strana, která podává prohlášení, musí mít schopnost jednat skrze právní způsobilost (Rechts- and Ges-chäftsfähigkeit). Tak je tomu v případě, že strana může být držitelem práv a povinností a může také provádět transakce s právním účinkem.
Obsahem slouvy jsou:
Smlouvy mohou být uzavřeny v různých formách. Obecně není nutné formalizovat obsah smlouvy. Navíc není povinností shromáždit všechny dohodné dokumenty k jejich souhlasu. Pokud strany specifikují dokumenty dostatečně přesně, nebo je přikládají například jako přílohy, mohou se stát součástí dohody pouze odkazem a nemusí být nezbytně předávány. V praxi se mnoho dohod uzavírá take ústně nebo dokonce implicitním jednáním.
V řadě situací bude zákon předepisovat obsah jednotlivých druhů smluv. Např.: smlouvy o nájmu, pracovní smlouvy, manželské smlouvy…
Zaměstnanecká smlouva (Arbeitsvertrag): pracovní smlouva používaná v pracovním právu k přiznání povinností a práv mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem. Mnoho uzavřených podmínek považujeme za obligaci.
V Německu je běžný způsob zaměstnavatelů písemná pracovní smlouva.
Narozdíl od jiných smluvních podmínek jsou dohody německých smluv transparentnější. (Hill/ King 2004). Je potřeba daleko menší jazyková zkušenost a kvalifikace. Právní jazyk je téměř shodný v každé smlouvě.
-
Add a note