Smlouva je kontrakt mezi národy. Smlouvy jsou známé jako důležitou částí mezinárodních zákonů.
Smlouvy jsou také uváděny jako výměny dopisů, protokolů, mezinárodních dohod, konvencí, nebo paktů. Jak již bylo zmíněno, smlouvy jsou nedílnou součástí EU. Dávají EU oprávnění pro jakékoliv akce, které bude provádět, jelikož jsou odsouhlaseny všemi členskými státy. Smlouva je v samém nitru dohodou členských států EU. Smlouvy vytyčují cíle, pravidla pro instituce v EU a určují jejich vzájemné vztahy. Mohou být také změněny, aby byly stále aktuální a spravedlivé – to pomáhá EU stát se efektivnější a připravenou vítat nové členy.
Předními smlouvami EU jsou:
Smlouva o fúzích (nebo také Bruselská)
Jednotný evropský akt
Římské smlouvy: EEC a EURATOM
Smlouva o založení Evropského společenství uhlí a oceli
Amsterdamská smlouva
Lisabonská smlouva
Smlouva z Nice
Smlouva o Evropské unii (také Maastrichtská smlouva)
Regulace
Regulace je závazný zákon nebo pravidlo zřízené nějakou autoritou k regulaci určitého chování. Regulace jsou aplikovány napříč celou EU. Mnoho regulací se v EU používá pro kontrolu a udržování obchodních opatření a standardů.
Směrnice
Směrnice má daný cíl, který byl rozhodnut Evropskou unií, a který musí všichni členové dosáhnout. Avšak to jak na daný cíl členský stát dosáhne, záleží na jeho individuálních rozhodnutích. Aby měla směrnice nějaký efekt na národní úrovni, musí státy EU přizpůsobit určité zákony tak aby vyhovovali jak směrnici, tak legislativě. Takový stát musí dosáhnout cíle, který je ve směrnici uveden. Národní autority musí nahlásit tyto změny Evropské komisi. Příkladem směrnice EU je směrnice o ochraně spotřebitelů. Hlava právního řádu zhodnotí obsah a kritéria směrnice a pak může daný členský stát rozhodnout, jakým přístupem docílí k jejímu splnění. Směrnice může na příklad referovat na skryté poplatky za zboží. Členské státy poté potřebují spolu s vnitrostátními právními předpisy a posilami zajistit, aby byly dané poplatky odstraněny. Státy EU mají také prostor pro upravení tohoto procesu, aby vzali v potaz také různé národní vlastnosti. 17 Začlenění směrnic do národního právního systému musí být v platnosti před uzávěrkou, která je stanovena přímo ve směrnici (většinou během 2 let).
Základní práva a svobody EU
Jednou z významných vlastností EU, je cesta, jakou výrazně zlepšila osobní svobodu a lidská práva.
Charta základních práv Evropské unie je dokumentem EU (dále jen „Charta“), který je často modernizován s ohledem na měnící se sociální podmínky. Charta obsahuje různé sekce, s názvy „Důstojnost“, „Solidarita“, „Svoboda“, „Rovnost“, „Práva občanů“, „Spravedlnost“ a „Obecná ustanovení“.
Některé z práv uvedených v Chartě jsou zákazem otroctví, klonování lidí a trestu smrti. Charta také podporuje osobní svobody, jako například soukromí a svobodu volby náboženství, jazyka, svobodu shromažďování se a nároku na azyl.
Charta objasňuje několik práv a svobod, které vychází z případů Soudního dvoru Evropské unie, jmenovitě z jeho judikatury, Evropské úmluvy o lidských právech a příslušných práv, stejně tak jako další práva, která jsou zřizována mezinárodními orgány a společnými hodnotami ústav členských států EU.
Charta je velmi moderním dokumentem. Má také ustanovení, která jsou známa jako základní práva „třetí generace“, která zahrnují záruky bioetiky, ochrany dat a transparentní administrativu. Dále také operuje v mezích principů solidarity a proporcionality. Důsledkem je, že tato ustanovení, jako je zákaz diskriminace, jsou relevantní pro instituce EU. Členské státy si stále ponechávají svobodu pro vývoj jejich specifických interních regulačních zřízení.
Smlouva je kontrakt mezi národy. Smlouvy jsou známé jako důležitou částí mezinárodních zákonů.
Smlouvy jsou také uváděny jako výměny dopisů, protokolů, mezinárodních dohod, konvencí, nebo paktů. Jak již bylo zmíněno, smlouvy jsou nedílnou součástí EU. Dávají EU oprávnění pro jakékoliv akce, které bude provádět, jelikož jsou odsouhlaseny všemi členskými státy. Smlouva je v samém nitru dohodou členských států EU. Smlouvy vytyčují cíle, pravidla pro instituce v EU a určují jejich vzájemné vztahy. Mohou být také změněny, aby byly stále aktuální a spravedlivé – to pomáhá EU stát se efektivnější a připravenou vítat nové členy.
Předními smlouvami EU jsou:
Regulace
Regulace je závazný zákon nebo pravidlo zřízené nějakou autoritou k regulaci určitého chování. Regulace jsou aplikovány napříč celou EU. Mnoho regulací se v EU používá pro kontrolu a udržování obchodních opatření a standardů.
Směrnice
Směrnice má daný cíl, který byl rozhodnut Evropskou unií, a který musí všichni členové dosáhnout. Avšak to jak na daný cíl členský stát dosáhne, záleží na jeho individuálních rozhodnutích. Aby měla směrnice nějaký efekt na národní úrovni, musí státy EU přizpůsobit určité zákony tak aby vyhovovali jak směrnici, tak legislativě. Takový stát musí dosáhnout cíle, který je ve směrnici uveden. Národní autority musí nahlásit tyto změny Evropské komisi. Příkladem směrnice EU je směrnice o ochraně spotřebitelů. Hlava právního řádu zhodnotí obsah a kritéria směrnice a pak může daný členský stát rozhodnout, jakým přístupem docílí k jejímu splnění. Směrnice může na příklad referovat na skryté poplatky za zboží. Členské státy poté potřebují spolu s vnitrostátními právními předpisy a posilami zajistit, aby byly dané poplatky odstraněny. Státy EU mají také prostor pro upravení tohoto procesu, aby vzali v potaz také různé národní vlastnosti. 17 Začlenění směrnic do národního právního systému musí být v platnosti před uzávěrkou, která je stanovena přímo ve směrnici (většinou během 2 let).
Základní práva a svobody EU
Jednou z významných vlastností EU, je cesta, jakou výrazně zlepšila osobní svobodu a lidská práva.
Charta základních práv Evropské unie je dokumentem EU (dále jen „Charta“), který je často modernizován s ohledem na měnící se sociální podmínky. Charta obsahuje různé sekce, s názvy „Důstojnost“, „Solidarita“, „Svoboda“, „Rovnost“, „Práva občanů“, „Spravedlnost“ a „Obecná ustanovení“.
Některé z práv uvedených v Chartě jsou zákazem otroctví, klonování lidí a trestu smrti. Charta také podporuje osobní svobody, jako například soukromí a svobodu volby náboženství, jazyka, svobodu shromažďování se a nároku na azyl.
Charta objasňuje několik práv a svobod, které vychází z případů Soudního dvoru Evropské unie, jmenovitě z jeho judikatury, Evropské úmluvy o lidských právech a příslušných práv, stejně tak jako další práva, která jsou zřizována mezinárodními orgány a společnými hodnotami ústav členských států EU.
Charta je velmi moderním dokumentem. Má také ustanovení, která jsou známa jako základní práva „třetí generace“, která zahrnují záruky bioetiky, ochrany dat a transparentní administrativu. Dále také operuje v mezích principů solidarity a proporcionality. Důsledkem je, že tato ustanovení, jako je zákaz diskriminace, jsou relevantní pro instituce EU. Členské státy si stále ponechávají svobodu pro vývoj jejich specifických interních regulačních zřízení.
Attachments1
-
Add a note