České pracovní právo rozlišuje 2 způsoby založení pracovního poměru, a to pracovní smlouvou a jmenováním. Nejčastějším způsobem, kterým se zakládá pracovní poměr je uzavření pracovní smlouvy, tím ale nevzniká pracovní poměr. Pracovní smlouva je dvojstranné právní jednání, které spočívá v souhlasném projevu vůle fyzické osoby a zaměstnavatele uzavřít pracovní poměr. Pracovní smlouva musí být uzavřená před nástupem zaměstnance do práce anebo nejpozději v den nástupu do práce, ještě před započetím konání práce. Pracovní smlouva musí obsahovat druh práce, který má zaměstnanec pro zaměstnavatele vykonávat, místo anebo místa výkonu práce, v kterých má být práce vykonávaná a den nástupu do práce. V souvislosti s Listinou základních práv a svobod není možné odepřít osobě právo na zaměstnání z důvodu rasy, barvy pleti, pohlaví, sexuální orientaci, jazyka, víry a náboženství, politického smýšlení, členstva v politických hnutích, odborových organizacích a jiných sdruženích, věku, zdravotního stavu, rodinného stavu.
Z hlediska konkretizace práv a povinností zaměstnance a zaměstnavatele lze pracovní poměry třídit dle doby trvání pracovního poměru, dle osoby zaměstnavatele, dle místa výkonu práce, dle způsobu vzniku a dle rozsahu pracovní doby. Dle doby trvání pracovního poměru dělíme pracovní poměry na pracovní poměr na dobu určitou a na dobu neurčitou.
Mezi základní práva zaměstnance patří právo na odpočinek, právo na odměnu za práci, právo na zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, na informace o rizicích jeho práce a na informace o opatřeních na ochranu před jejich působením; informace musí být pro zaměstnance srozumitelná.
Rozvázání pracovního poměru může být jen v souladu se zákonem dohodou, výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době. Pokud má zaměstnanec sjednaný pracovní poměr na dobu určitou, končí uplynutím doby.
České pracovní právo rozlišuje 2 způsoby založení pracovního poměru, a to pracovní smlouvou a jmenováním. Nejčastějším způsobem, kterým se zakládá pracovní poměr je uzavření pracovní smlouvy, tím ale nevzniká pracovní poměr. Pracovní smlouva je dvojstranné právní jednání, které spočívá v souhlasném projevu vůle fyzické osoby a zaměstnavatele uzavřít pracovní poměr. Pracovní smlouva musí být uzavřená před nástupem zaměstnance do práce anebo nejpozději v den nástupu do práce, ještě před započetím konání práce. Pracovní smlouva musí obsahovat druh práce, který má zaměstnanec pro zaměstnavatele vykonávat, místo anebo místa výkonu práce, v kterých má být práce vykonávaná a den nástupu do práce. V souvislosti s Listinou základních práv a svobod není možné odepřít osobě právo na zaměstnání z důvodu rasy, barvy pleti, pohlaví, sexuální orientaci, jazyka, víry a náboženství, politického smýšlení, členstva v politických hnutích, odborových organizacích a jiných sdruženích, věku, zdravotního stavu, rodinného stavu.
Z hlediska konkretizace práv a povinností zaměstnance a zaměstnavatele lze pracovní poměry třídit dle doby trvání pracovního poměru, dle osoby zaměstnavatele, dle místa výkonu práce, dle způsobu vzniku a dle rozsahu pracovní doby. Dle doby trvání pracovního poměru dělíme pracovní poměry na pracovní poměr na dobu určitou a na dobu neurčitou.
Mezi základní práva zaměstnance patří právo na odpočinek, právo na odměnu za práci, právo na zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, na informace o rizicích jeho práce a na informace o opatřeních na ochranu před jejich působením; informace musí být pro zaměstnance srozumitelná.
Rozvázání pracovního poměru může být jen v souladu se zákonem dohodou, výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době. Pokud má zaměstnanec sjednaný pracovní poměr na dobu určitou, končí uplynutím doby.
-
Add a note