EU byla formálně vytvořena až jako výsledek Maastrichtské dohody, oficiálně „Dohoda o Evropské Unii“ (‚TEU‘) 1. listopadu 1993. Před vytvořením této dohody byl počet dřívějších dohod, jako například Dohoda římská, která vedla k inauguraci Evropského hospodářského společenství, předchůdce současné unie.
Zatímco EU má své kritiky, kteří vidí unii jako kompromis suverenity, ohromující nadnárodní seskupení je uznáváno jako silný prostředek podporující ekonomický růst menších zemí ve světovém měřítku. Do značné míry podporují členské státy pragmatické činy ke správě a rozmachu EU.
Rozrůstání od roku 1993
V roce 1993 vytvořila Evropská rada, předchůdce EU, která byla složena z dvanácti států (Dánsko, Německo, Belgii, Francii, Lucembursko, Itálii, Řecko, Portugalsko, Irsko, Nizozemsko, Španělsko a Velkou Británii) kritéria pro přijetí do EU.
Nyní jsou tyto požadavky známé jako tzv. “Kodaňská kritéria“, tři požadavky, jenž mají vlastní náležitosti:
Politické
Kandidátská země musí mít funkční demokratickou vládu. To znamená, že všichni občané se podílejí stejným dílem na vytváření politických rozhodnutí na každé vládní úrovni. Demokracie také zahrnuje svobodné, tajné volby, svobodu tisku, svobodné zakládání politických stran a další práva.
Podle kritérií může vláda vykonávat moc pouze podle zdokumentovaných zákonů a procedur.
Stát musí také mít jasně stanovená směrnice o lidských právech, na základě kterých nemůže být žádný člověk zbaven práva na život, práva na zákonné stíhání druhé osoby (podle současných práv daného okamžiku), svobodu od mučení a otroctví, a také protekci minorit.
Ekonomické
Kandidátský stát musí mít funkční tržní hospodářství, které má kapacitu na to být konkurenční v rámci unie. Státy musí také splnit kritéria pro přijetí Eura.
Legislativní
Kandidátský stát musí nařídit legislativu, jejíž zákony budou v souladu se zákony EU.
Tyto kritéria jsou navíc k pravidlům, která jsou založena na geografické bázi.
Od roku 1993 vzrostla EU o trojnásobek její původní velikosti. V roce 1995 se připojilo k unii Rakousko, Švédsko a Finsko. V roce 2004 bylo přidáno deset členů, převážně ze Sovětského bloku Evropy, a to Estonsko, Maďarsko, Litva, Lotyšsko, Malta, Slovensko, Slovinsko, Polsko a také Česká republika. Kypr byl také mezi těmito deseti národy, které se připojily k EU ve stejném roce. Od té doby se také připojilo Bulharsko, Rumunsko a Chorvatsko.
EU byla formálně vytvořena až jako výsledek Maastrichtské dohody, oficiálně „Dohoda o Evropské Unii“ (‚TEU‘) 1. listopadu 1993. Před vytvořením této dohody byl počet dřívějších dohod, jako například Dohoda římská, která vedla k inauguraci Evropského hospodářského společenství, předchůdce současné unie.
Zatímco EU má své kritiky, kteří vidí unii jako kompromis suverenity, ohromující nadnárodní seskupení je uznáváno jako silný prostředek podporující ekonomický růst menších zemí ve světovém měřítku. Do značné míry podporují členské státy pragmatické činy ke správě a rozmachu EU.
Rozrůstání od roku 1993
V roce 1993 vytvořila Evropská rada, předchůdce EU, která byla složena z dvanácti států (Dánsko, Německo, Belgii, Francii, Lucembursko, Itálii, Řecko, Portugalsko, Irsko, Nizozemsko, Španělsko a Velkou Británii) kritéria pro přijetí do EU.
Nyní jsou tyto požadavky známé jako tzv. “Kodaňská kritéria“, tři požadavky, jenž mají vlastní náležitosti:
Kandidátská země musí mít funkční demokratickou vládu. To znamená, že všichni občané se podílejí stejným dílem na vytváření politických rozhodnutí na každé vládní úrovni. Demokracie také zahrnuje svobodné, tajné volby, svobodu tisku, svobodné zakládání politických stran a další práva.
Podle kritérií může vláda vykonávat moc pouze podle zdokumentovaných zákonů a procedur.
Stát musí také mít jasně stanovená směrnice o lidských právech, na základě kterých nemůže být žádný člověk zbaven práva na život, práva na zákonné stíhání druhé osoby (podle současných práv daného okamžiku), svobodu od mučení a otroctví, a také protekci minorit.
Kandidátský stát musí mít funkční tržní hospodářství, které má kapacitu na to být konkurenční v rámci unie. Státy musí také splnit kritéria pro přijetí Eura.
Kandidátský stát musí nařídit legislativu, jejíž zákony budou v souladu se zákony EU.
Tyto kritéria jsou navíc k pravidlům, která jsou založena na geografické bázi.
Od roku 1993 vzrostla EU o trojnásobek její původní velikosti. V roce 1995 se připojilo k unii Rakousko, Švédsko a Finsko. V roce 2004 bylo přidáno deset členů, převážně ze Sovětského bloku Evropy, a to Estonsko, Maďarsko, Litva, Lotyšsko, Malta, Slovensko, Slovinsko, Polsko a také Česká republika. Kypr byl také mezi těmito deseti národy, které se připojily k EU ve stejném roce. Od té doby se také připojilo Bulharsko, Rumunsko a Chorvatsko.
-
Add a note