Ve většině případů se pracovní poměr zakládá pracovní smlouvou. Vznik pracovního poměru jmenováním je výjimečným způsobem, který vzniká na základě volby příslušného orgánu.
Jak jsme již výše uváděli, účastníci individuálních pracovněprávních vztahů jsou zaměstnavatel a zaměstnanec. Zaměstnavatelem může být člověk (fyzická osoba) anebo právnická osoba. Když je zaměstnavatelem fyzická osoba, způsobilost fyzické osoby mít práva a povinnosti v pracovněprávních vztazích jako zaměstnavatel, čili být právní osobnosti, vzniká narozením. Právně jednat jako zaměstnavatel může fyzická osoba, která je svéprávná. Svéprávnost vzniká dosáhnutím 18. roku života anebo uzavřením manželství.
Častěji se ale vyskytuje zaměstnavatel jako právnická osoba, a to zejména obchodní společnost. Zaměstnavatelem může být i samotná Česká republika jako stát. V tomto případě za stát jedná příslušná organizační složka.
Zaměstnancem může být jenom člověk – fyzická osoba, která má právní osobnost a svéprávnost a ty získává dovršením 15. roku života. Osoby mladší 15 let a osoby, které nedokončili povinnu školskou docházku můžou vykonávat uměleckou, kulturní, sportovní anebo reklamní činnost za podmínek stanovených v zákoně o zaměstnanosti.
Zaměstnavatel není omezovaný, jakým způsobem si, vybere svého zaměstnance, jedná se o interní záležitost zaměstnavatele. V souvislosti s Listinou základních práv a svobod nelze odepřít osobě právo na zaměstnání z důvodu rasy, barvy pleti, pohlaví, sexuální orientaci, jazyka, víry a náboženství, politického smýšleni, členstva v politických hnutích, odborových organizacích a jiných sdruženích, zdravotního stavu či rodinného stavu. Zaměstnavatel je oprávněný před vznikem pracovního poměru vyžadovat od zaměstnance jen takové údaje, které bezprostředně souvisí s uzavřením pracovní smlouvy. Zákoník práce obsahuje výčet informací, které mají osobní povahu a bezprostředně nesouvisí s výkonem práce a pracovním poměrem, a proto jich zaměstnavatel nemůže vyžadovat, jedná se o informace:
těhotenství
rodinné a majetkové poměry
sexuální orientace
původ
členství v odborové organizaci
členství v politických stranách anebo hnutích
příslušenství k církvi anebo náboženským společnostem
trestněprávní bezúhonnost
Zaměstnavatel nemůže tyto informace získávat ani od třetích osob. Jediný případ, kdy zaměstnavatel může vyžadovat tyto informace je, když to spočívá v povaze práce, která má být vykonávána. Na druhé straně, je zaměstnavatel povinný před uzavřením pracovní smlouvy obeznámit fyzickou osobu s jejími právy a povinnostmi, které by pro ni vyplývali z pracovní smlouvy, s pracovními podmínkami a podmínkami odměňovaní podle kterých má práci vykonávat. Taktéž je zaměstnavatel v některých zákonem stanovených případech povinný zajistit, aby se fyzická osoba před vznikem pracovního poměru podrobila vstupné lékařské přehlídce (například při práci vykonávané v noci). Zaměstnavatel jsi při vzniku pracovněprávního vztahu zakládá osobní/personální evidenci o zaměstnanci, kterou jsi musí vést ve vztahu k sobě samému, zaměstnancům a orgánům, které jsou oprávněné některé informace vyžadovat (soudy, policie, úřady práce apod.). Tato personální evidence obsahuje údaje:
jméno, příjmení, titul, datum a místo narození, adresa trvalého pobytu, státní občanství
rodné číslo
doklady o vzniku, změně, skončení pracovního poměru
kopie dokladů o dřívějším pracovním poměru
údaje o dosáhnuté kvalifikaci
údaje o zdravotní způsobilosti k výkonu práce – lékařsky posudek ze vstupní preventivní prohlídky
údaje o zdravotní způsobilosti
Nejčastějším způsobem, kterým se zakládá pracovní poměr je uzavření pracovní smlouvy, tím ale nevzniká pracovní poměr. Pracovní smlouva je dvoustranné právní jednání, které spočívá v souhlasném projevu vůle fyzické osoby a zaměstnavatele uzavřít pracovní poměr.
Pracovní smlouva musí mít zákonem stanovené základní náležitosti, musí být uzavřená písemně a každá strana musí obdržet jedno vyhotovení smlouvy. Pracovní poměr může založit i ústně sjednaná pracovní smlouva, pokud smluvní strany začali její obsah již naplňovat.
Nedodržení písemné formy pracovní smlouvy může být sankcionované. Pracovní smlouva musí být uzavřená před nástupem zaměstnance do práce anebo nejpozději v den nástupu do práce, ještě před začetím konání práce. Pracovní smlouva musí obsahovat:
druh práce, který má zaměstnanec pro zaměstnavatele vykonávat,
místo anebo místa výkonu práce, v kterých má být práce vykonávaná,
den nástupu do práce.
Pokud se strany nedohodnou ani na těchto náležitostech, pracovní smlouva nevznikne.
Vymezení druhu práce znamená vymezení pracovních úloh, ke kterým se zaměstnanec zavazuje a není povinný vykonávat práci jiného druhu. Jinými slovy, druh práce je pracovní pozice, která se vymezuje na základě shodného projevu vůle smluvních stran. Druh práce může být vymezený úzce anebo širší, není zákonem stanovené, jak by měl být přesně vymezen.
Místo výkonu práce může být taky vymezené širší (región), úzce (konkrétní adresa)anebo alternativně. Poslední podstatná náležitost je den nástupu do práce, který může být určený přesným kalendářním datem anebo může být určen jinak, například dnem následujícím po úspěšném ukončení studia zaměstnance. Sjednání dne nástupu do práce je důležitou náležitosti, protože až tímto dnem vzniká pracovní poměr. Když nenastoupí zaměstnanec v dohodnutý den do práce bez toho, aby mu v tom bránila nějaká překážka, anebo se do týdne zaměstnavatel nedozví o této překážce, může zaměstnavatel odstoupit od smlouvy.
V některých krajinách Evropské unie není povinnost uzavírat pracovní smlouvy písemně, a proto je ale zaměstnavatel povinnen písemně informovat zaměstnance o obsahu pracovního poměru. Česká republika jako členský stát Evropské unie může přijmout do zaměstnání bez podmínek kohokoliv z jiného státu EU. Rozlišujeme tři kategorie cizinců, jejichž právní režim je upraven odlišně. Jde o cizince:
s trvalým pobytem na základě povolení k pobytu na území ČR. Své postavení dokládají tito cizinci po dosažení 15 let věku průkazem o povolení k pobytu vydaným Policií ČR. Na tyto cizince se pohlíží při zaměstnávání jako na státní občany ČR. Nepotřebují povolení k zaměstnání a s výjimkou některých povolání, kde zákon vyžaduje státní občanství (např. státní služba), nejsou při volbě zaměstnání omezeni.
občany členských států Evropské unie a jejich rodinné příslušníky. Tito občané mají v
pracovněprávních vztazích v ČR stejné právní postavení jako občané ČR. Občané EU proto v ČR nepotřebují povolení k zaměstnání a mají právo pobytu po dobu tohoto zaměstnání. Obdobně jako na občany EU se pohlíží i na občany ze států Evropského hospodářského prostoru (EHP), tj. z Norska, Islandu a Lichtenštejnska. Povolení k zaměstnání nepotřebují ani
občané Švýcarska.
občany ze třetích států. Tito cizinci potřebují pro přijetí do zaměstnání, jakož i po celou dobu zaměstnání v ČR povolení k zaměstnání od příslušného úřadu práce. Výjimkou jsou případy, kdy je jiná úprava provedena mezinárodní smlouvou, jíž je Česká republika vázána. Tito cizinci potřebují rovněž povolení k pobytu za účelem zaměstnání. Toto povolení jim vydává cizinecká policie na základě žádosti doložené povolením k zaměstnání.
Nastoupí-li do zaměstnání občan Evropské unie nebo cizinec, u kterého se nevyžaduje povolení k zaměstnání (např. občan s trvalým pobytem, občan s uděleným azylem, rezident),
je zaměstnavatel nebo právnická nebo fyzická osoba, ke které jsou tyto fyzické osoby svým
zahraničním zaměstnavatelem vyslány na základě smlouvy k výkonu práce, povinen o této
skutečnosti písemně informovat příslušný úřad práce nejpozději v den nástupu těchto osob k
výkonu práce. Obdobná povinnost se vztahuje i na případy, kdy za trvání zaměstnání nastane
skutečnost, na jejímž základu již tyto osoby povolení k zaměstnání nepotřebují. Tuto
informační povinnost musí zaměstnavatel splnit nejpozději do 10 kalendářních dnů ode dne,
kdy nastala skutečnost, na jejímž základě se povolení k zaměstnání nevyžaduje.
Písemná informace obsahuje údaje vedené v evidenci, kterou je zaměstnavatel povinen vést.
Zaměstnavatel nebo právnická nebo fyzická osoba, ke které byly tyto osoby svým
zahraničním zaměstnavatelem na základě smlouvy vyslány k výkonu práce, je povinen
nejpozději do 10 kalendářních dnů informovat příslušný úřad práce o ukončení jejich
Ve většině případů se pracovní poměr zakládá pracovní smlouvou. Vznik pracovního poměru jmenováním je výjimečným způsobem, který vzniká na základě volby příslušného orgánu.
Jak jsme již výše uváděli, účastníci individuálních pracovněprávních vztahů jsou zaměstnavatel a zaměstnanec. Zaměstnavatelem může být člověk (fyzická osoba) anebo právnická osoba. Když je zaměstnavatelem fyzická osoba, způsobilost fyzické osoby mít práva a povinnosti v pracovněprávních vztazích jako zaměstnavatel, čili být právní osobnosti, vzniká narozením. Právně jednat jako zaměstnavatel může fyzická osoba, která je svéprávná. Svéprávnost vzniká dosáhnutím 18. roku života anebo uzavřením manželství.
Častěji se ale vyskytuje zaměstnavatel jako právnická osoba, a to zejména obchodní společnost. Zaměstnavatelem může být i samotná Česká republika jako stát. V tomto případě za stát jedná příslušná organizační složka.
Zaměstnancem může být jenom člověk – fyzická osoba, která má právní osobnost a svéprávnost a ty získává dovršením 15. roku života. Osoby mladší 15 let a osoby, které nedokončili povinnu školskou docházku můžou vykonávat uměleckou, kulturní, sportovní anebo reklamní činnost za podmínek stanovených v zákoně o zaměstnanosti.
Zaměstnavatel není omezovaný, jakým způsobem si, vybere svého zaměstnance, jedná se o interní záležitost zaměstnavatele. V souvislosti s Listinou základních práv a svobod nelze odepřít osobě právo na zaměstnání z důvodu rasy, barvy pleti, pohlaví, sexuální orientaci, jazyka, víry a náboženství, politického smýšleni, členstva v politických hnutích, odborových organizacích a jiných sdruženích, zdravotního stavu či rodinného stavu. Zaměstnavatel je oprávněný před vznikem pracovního poměru vyžadovat od zaměstnance jen takové údaje, které bezprostředně souvisí s uzavřením pracovní smlouvy. Zákoník práce obsahuje výčet informací, které mají osobní povahu a bezprostředně nesouvisí s výkonem práce a pracovním poměrem, a proto jich zaměstnavatel nemůže vyžadovat, jedná se o informace:
Zaměstnavatel nemůže tyto informace získávat ani od třetích osob. Jediný případ, kdy zaměstnavatel může vyžadovat tyto informace je, když to spočívá v povaze práce, která má být vykonávána. Na druhé straně, je zaměstnavatel povinný před uzavřením pracovní smlouvy obeznámit fyzickou osobu s jejími právy a povinnostmi, které by pro ni vyplývali z pracovní smlouvy, s pracovními podmínkami a podmínkami odměňovaní podle kterých má práci vykonávat. Taktéž je zaměstnavatel v některých zákonem stanovených případech povinný zajistit, aby se fyzická osoba před vznikem pracovního poměru podrobila vstupné lékařské přehlídce (například při práci vykonávané v noci). Zaměstnavatel jsi při vzniku pracovněprávního vztahu zakládá osobní/personální evidenci o zaměstnanci, kterou jsi musí vést ve vztahu k sobě samému, zaměstnancům a orgánům, které jsou oprávněné některé informace vyžadovat (soudy, policie, úřady práce apod.). Tato personální evidence obsahuje údaje:
Nejčastějším způsobem, kterým se zakládá pracovní poměr je uzavření pracovní smlouvy, tím ale nevzniká pracovní poměr. Pracovní smlouva je dvoustranné právní jednání, které spočívá v souhlasném projevu vůle fyzické osoby a zaměstnavatele uzavřít pracovní poměr.
Pracovní smlouva musí mít zákonem stanovené základní náležitosti, musí být uzavřená písemně a každá strana musí obdržet jedno vyhotovení smlouvy. Pracovní poměr může založit i ústně sjednaná pracovní smlouva, pokud smluvní strany začali její obsah již naplňovat.
Nedodržení písemné formy pracovní smlouvy může být sankcionované. Pracovní smlouva musí být uzavřená před nástupem zaměstnance do práce anebo nejpozději v den nástupu do práce, ještě před začetím konání práce. Pracovní smlouva musí obsahovat:
Pokud se strany nedohodnou ani na těchto náležitostech, pracovní smlouva nevznikne.
Vymezení druhu práce znamená vymezení pracovních úloh, ke kterým se zaměstnanec zavazuje a není povinný vykonávat práci jiného druhu. Jinými slovy, druh práce je pracovní pozice, která se vymezuje na základě shodného projevu vůle smluvních stran. Druh práce může být vymezený úzce anebo širší, není zákonem stanovené, jak by měl být přesně vymezen.
Místo výkonu práce může být taky vymezené širší (región), úzce (konkrétní adresa)anebo alternativně. Poslední podstatná náležitost je den nástupu do práce, který může být určený přesným kalendářním datem anebo může být určen jinak, například dnem následujícím po úspěšném ukončení studia zaměstnance. Sjednání dne nástupu do práce je důležitou náležitosti, protože až tímto dnem vzniká pracovní poměr. Když nenastoupí zaměstnanec v dohodnutý den do práce bez toho, aby mu v tom bránila nějaká překážka, anebo se do týdne zaměstnavatel nedozví o této překážce, může zaměstnavatel odstoupit od smlouvy.
V některých krajinách Evropské unie není povinnost uzavírat pracovní smlouvy písemně, a proto je ale zaměstnavatel povinnen písemně informovat zaměstnance o obsahu pracovního poměru. Česká republika jako členský stát Evropské unie může přijmout do zaměstnání bez podmínek kohokoliv z jiného státu EU. Rozlišujeme tři kategorie cizinců, jejichž právní režim je upraven odlišně. Jde o cizince:
pracovněprávních vztazích v ČR stejné právní postavení jako občané ČR. Občané EU proto v ČR nepotřebují povolení k zaměstnání a mají právo pobytu po dobu tohoto zaměstnání. Obdobně jako na občany EU se pohlíží i na občany ze států Evropského hospodářského prostoru (EHP), tj. z Norska, Islandu a Lichtenštejnska. Povolení k zaměstnání nepotřebují ani
občané Švýcarska.
Nastoupí-li do zaměstnání občan Evropské unie nebo cizinec, u kterého se nevyžaduje povolení k zaměstnání (např. občan s trvalým pobytem, občan s uděleným azylem, rezident),
je zaměstnavatel nebo právnická nebo fyzická osoba, ke které jsou tyto fyzické osoby svým
zahraničním zaměstnavatelem vyslány na základě smlouvy k výkonu práce, povinen o této
skutečnosti písemně informovat příslušný úřad práce nejpozději v den nástupu těchto osob k
výkonu práce. Obdobná povinnost se vztahuje i na případy, kdy za trvání zaměstnání nastane
skutečnost, na jejímž základu již tyto osoby povolení k zaměstnání nepotřebují. Tuto
informační povinnost musí zaměstnavatel splnit nejpozději do 10 kalendářních dnů ode dne,
kdy nastala skutečnost, na jejímž základě se povolení k zaměstnání nevyžaduje.
Písemná informace obsahuje údaje vedené v evidenci, kterou je zaměstnavatel povinen vést.
Zaměstnavatel nebo právnická nebo fyzická osoba, ke které byly tyto osoby svým
zahraničním zaměstnavatelem na základě smlouvy vyslány k výkonu práce, je povinen
nejpozději do 10 kalendářních dnů informovat příslušný úřad práce o ukončení jejich
zaměstnání nebo vyslání.
-
Add a note