Smlouva se stává právně platnou pouze pokud je provedeno poučení. Soudy definují poučení jako „přínosné poučení ve smyslu práva, ale může se skládat i z práv, zájmů, profitu nebo výhod plynoucích jedné straně nebo zdržení se, újmy, ztráty nebo předání odpovědnosti, strpění nebo podstoupení ostatními“.
Podstata poučení
Obecně platné poučení může vycházet z jakéhokoli aktu nebo slibu vykonat nějaký čin. Nicméně je zásadní, že poučení je „skutečné“, čímž se myslí platné poučení, které má nějakou hodnotu z pohledu práva. Jako takový nemůže být brán vážně například slib, který není specifický nebo je příliš vágní.
Pravidla pro poučení
Uplatňuje se několik pravidel, zahrnující:
Právo vyžaduje, aby poučení bylo „skutečné“, nicméně právo nevyžaduje, aby bylo poučení adekvátní. Soudy se tímto nezabývají, pokud obě strany dojdou dobré dohody.
Poučení musí vycházet ze slibu – znamená to, že pokud osoba učiní poučení, které se netýká dohody, dohoda jím nemůže být dotčená.
Poučení nesmí být v „minulosti“, v tom smyslu, že výměna závazků by měla probíhat ve stejnou chvíli jako poučení.
Smlouva se stává právně platnou pouze pokud je provedeno poučení. Soudy definují poučení jako „přínosné poučení ve smyslu práva, ale může se skládat i z práv, zájmů, profitu nebo výhod plynoucích jedné straně nebo zdržení se, újmy, ztráty nebo předání odpovědnosti, strpění nebo podstoupení ostatními“.
Podstata poučení
Obecně platné poučení může vycházet z jakéhokoli aktu nebo slibu vykonat nějaký čin. Nicméně je zásadní, že poučení je „skutečné“, čímž se myslí platné poučení, které má nějakou hodnotu z pohledu práva. Jako takový nemůže být brán vážně například slib, který není specifický nebo je příliš vágní.
Pravidla pro poučení
Uplatňuje se několik pravidel, zahrnující:
-
Add a note