Daňový systém České republiky je ve svých hlavních znacích podobný systémům většiny vyspělých zemí, zejména evropských. Daňové příjmy pocházejí zhruba ve stejné míře z nepřímých a přímých daní.
Mezi přímé daně patří: daň z příjmu fyzických osob, daň z příjmu právnických osob, daň z nemovitých věcí, daň silniční, daň z nabytí nemovitých věcí.
Mezi nepřímé daně patří: daň z přidané hodnoty, spotřební daň.
Zákonné lhůty plnění daňových povinností se liší nejenom podle typu daně, ale také podle sortimentu zboží či druhu podnikání, kterého se týká. Plátci spotřebních daní, kterým podle zák. č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů, vznikla povinnost daň přiznat a zaplatit, jsou povinni podat daňové přiznání samostatně za každou daň celnímu úřadu, a to do 25. dne po skončení zdaňovacího období, ve kterém tato povinnost vznikla, pokud zákon o spotřebních daních nestanoví jinak.
Při dovozu vybraných výrobků se za daňové přiznání považuje celní prohlášení, jímž je navrženo propuštění vybraných výrobků do příslušného celního režimu.
Podle specifických ustanovení zákona o spotřebních daních mohou podávat daňová přiznání k uplatnění nároku na vrácení spotřební daně také právnické a fyzické osoby, mající postavení daňových poplatníků, které nakoupily nebo samy vyrobily a prokazatelně použily např. minerální oleje pro výrobu tepla, a vybrané minerální oleje pro zemědělskou prvovýrobu a pro provádění hospodaření v lese, které nakoupily nebo samy vyrobily ostatní (technické) benziny a prokazatelně tyto benziny použily jinak než pro prodej, pro pohon motorů, pro výrobu tepla nebo pro výrobu směsí.
Daň z přidané hodnoty
Předmětem daně je:
dodání zboží za úplatu osobou povinnou k dani v rámci uskutečňování ekonomické činnosti s místem plnění v tuzemsku,
poskytnutí služby za úplatu osobou povinnou k dani v rámci uskutečňování ekonomické činnosti s místem plnění v tuzemsku,
pořízení zboží z jiného členského státu Evropské unie za úplatu, uskutečněné v tuzemsku osobou povinnou k dani v rámci uskutečňování ekonomické činnosti nebo právnickou osobou, nepovinnou k dani (která nebyla založena nebo zřízena za účelem podnikání), nebo pořízení nového dopravního prostředku z jiného členského státu za úplatu osobou, která není osobou povinnou k dani,
dovoz zboží s místem plnění v tuzemsku
Osoba povinná k dani je fyzická nebo právnická osoba, která samostatně uskutečňuje ekonomické činnosti, pokud zákon nestanoví jinak. Osobou povinnou k dani je i právnická osoba, která nebyla založena nebo zřízena za účelem podnikání, pokud uskutečňuje ekonomické činnosti. Stát, kraje, obce, organizační složky státu, krajů a obcí, dobrovolné svazky obcí, hlavní město Praha a jeho městské části a právnické osoby založené nebo zřízené zvláštním právním předpisem nebo na základě zvláštního právního předpisu se při výkonu působností v oblasti veřejné správy nepovažují za osoby povinné k dani, a to i v případě, kdy za výkon těchto působností vybírají úplatu.
Plátcem se stane osoba povinná k dani se sídlem v tuzemsku, jejíž obrat za nejvýše 12 bezprostředně předcházejících po sobě jdoucích kalendářních měsíců přesáhne 1 000 000 Kč, s výjimkou osoby, která uskutečňuje pouze plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně. Osoba povinná k dani je plátcem od prvního dne druhého měsíce následujícího po měsíci, ve kterém překročila stanovený obrat, nestane-li se podle zákona plátcem dříve.
Režim přenesené daňové povinnosti u daně z přidané hodnoty (DPH) se od července rozšíří o poskytnutí pracovníků pro provedení stavebních nebo montážních prací, dále o dodání zboží poskytovaného jako záruka, dodání nemovitosti prodávané dlužníkem z rozhodnutí soudu nebo o zprostředkování dodání investičního zlata. Počítá s tím novela zákona o DPH s předpokládanou účinností od července, jako informovala Finanční správa.
Přenesená daňová povinnost je založena na principu, že v případě poskytnutí služeb nebo zboží nepřiznává DPH prodejce, ale odběratel. Prodejce vystaví daňový doklad, kde proti běžnému daňovému dokladu neuvede výši DPH. Místo toho uvede, že výši daně je povinen doplnit a přiznat odběratel. Cílem opatření je zamezit podvodům a spekulacím v souvislosti s platbou DPH. Opatření se ale netýká koncových drobných spotřebitelů, ale je to opatření na úrovni plátců DPH, tedy firem a podnikatelů.
Cizinci, kteří pracují na území České republiky, mají stejná daňová práva a povinnosti jako občané ČR. Pokud je tedy cizinec daňovým rezidentem (plátcem daně) České republiky, znamená to, že má v ČR neomezenou daňovou povinnost. Daňovými rezidenty ČR jsou ti cizinci, kteří mají na území České republiky bydliště nebo se zde obvykle zdržují více než 183 dnů během zdaňovacího roku. Naopak cizinec-nerezident se na území ČR obvykle nezdržuje a zpravidla zde pobývá jen přechodně, například za účelem léčení nebo studia apod., a stálé bydliště má v jiném státě.
Cizinec, který je plátcem daně České republiky, má navíc obecnou povinnost uvádět do svého daňového přiznání nejen příjmy ze zdrojů v ČR, ale i své příjmy ze zahraničí. Příjmy ze zahraničí se rozumí příjmy, které plynou ze zdrojů v zahraničí a podléhají zdanění v zahraničí. Aby se zabránilo dvojímu zdanění téhož příjmu, popř. téhož majetku, jak ve státě zdroje, tak ve státě příjemce, a případně, aby některý příjem nezůstal nezdaněný, existují mezi státy smlouvy o zamezení dvojího zdanění.
Daňový systém České republiky je ve svých hlavních znacích podobný systémům většiny vyspělých zemí, zejména evropských. Daňové příjmy pocházejí zhruba ve stejné míře z nepřímých a přímých daní.
Mezi přímé daně patří: daň z příjmu fyzických osob, daň z příjmu právnických osob, daň z nemovitých věcí, daň silniční, daň z nabytí nemovitých věcí.
Mezi nepřímé daně patří: daň z přidané hodnoty, spotřební daň.
Zákonné lhůty plnění daňových povinností se liší nejenom podle typu daně, ale také podle sortimentu zboží či druhu podnikání, kterého se týká. Plátci spotřebních daní, kterým podle zák. č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů, vznikla povinnost daň přiznat a zaplatit, jsou povinni podat daňové přiznání samostatně za každou daň celnímu úřadu, a to do 25. dne po skončení zdaňovacího období, ve kterém tato povinnost vznikla, pokud zákon o spotřebních daních nestanoví jinak.
Při dovozu vybraných výrobků se za daňové přiznání považuje celní prohlášení, jímž je navrženo propuštění vybraných výrobků do příslušného celního režimu.
Podle specifických ustanovení zákona o spotřebních daních mohou podávat daňová přiznání k uplatnění nároku na vrácení spotřební daně také právnické a fyzické osoby, mající postavení daňových poplatníků, které nakoupily nebo samy vyrobily a prokazatelně použily např. minerální oleje pro výrobu tepla, a vybrané minerální oleje pro zemědělskou prvovýrobu a pro provádění hospodaření v lese, které nakoupily nebo samy vyrobily ostatní (technické) benziny a prokazatelně tyto benziny použily jinak než pro prodej, pro pohon motorů, pro výrobu tepla nebo pro výrobu směsí.
Daň z přidané hodnoty
Předmětem daně je:
Osoba povinná k dani je fyzická nebo právnická osoba, která samostatně uskutečňuje ekonomické činnosti, pokud zákon nestanoví jinak. Osobou povinnou k dani je i právnická osoba, která nebyla založena nebo zřízena za účelem podnikání, pokud uskutečňuje ekonomické činnosti. Stát, kraje, obce, organizační složky státu, krajů a obcí, dobrovolné svazky obcí, hlavní město Praha a jeho městské části a právnické osoby založené nebo zřízené zvláštním právním předpisem nebo na základě zvláštního právního předpisu se při výkonu působností v oblasti veřejné správy nepovažují za osoby povinné k dani, a to i v případě, kdy za výkon těchto působností vybírají úplatu.
Plátcem se stane osoba povinná k dani se sídlem v tuzemsku, jejíž obrat za nejvýše 12 bezprostředně předcházejících po sobě jdoucích kalendářních měsíců přesáhne 1 000 000 Kč, s výjimkou osoby, která uskutečňuje pouze plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně. Osoba povinná k dani je plátcem od prvního dne druhého měsíce následujícího po měsíci, ve kterém překročila stanovený obrat, nestane-li se podle zákona plátcem dříve.
Režim přenesené daňové povinnosti u daně z přidané hodnoty (DPH) se od července rozšíří o poskytnutí pracovníků pro provedení stavebních nebo montážních prací, dále o dodání zboží poskytovaného jako záruka, dodání nemovitosti prodávané dlužníkem z rozhodnutí soudu nebo o zprostředkování dodání investičního zlata. Počítá s tím novela zákona o DPH s předpokládanou účinností od července, jako informovala Finanční správa.
Přenesená daňová povinnost je založena na principu, že v případě poskytnutí služeb nebo zboží nepřiznává DPH prodejce, ale odběratel. Prodejce vystaví daňový doklad, kde proti běžnému daňovému dokladu neuvede výši DPH. Místo toho uvede, že výši daně je povinen doplnit a přiznat odběratel. Cílem opatření je zamezit podvodům a spekulacím v souvislosti s platbou DPH. Opatření se ale netýká koncových drobných spotřebitelů, ale je to opatření na úrovni plátců DPH, tedy firem a podnikatelů.
Cizinci, kteří pracují na území České republiky, mají stejná daňová práva a povinnosti jako občané ČR. Pokud je tedy cizinec daňovým rezidentem (plátcem daně) České republiky, znamená to, že má v ČR neomezenou daňovou povinnost. Daňovými rezidenty ČR jsou ti cizinci, kteří mají na území České republiky bydliště nebo se zde obvykle zdržují více než 183 dnů během zdaňovacího roku. Naopak cizinec-nerezident se na území ČR obvykle nezdržuje a zpravidla zde pobývá jen přechodně, například za účelem léčení nebo studia apod., a stálé bydliště má v jiném státě.
Cizinec, který je plátcem daně České republiky, má navíc obecnou povinnost uvádět do svého daňového přiznání nejen příjmy ze zdrojů v ČR, ale i své příjmy ze zahraničí. Příjmy ze zahraničí se rozumí příjmy, které plynou ze zdrojů v zahraničí a podléhají zdanění v zahraničí. Aby se zabránilo dvojímu zdanění téhož příjmu, popř. téhož majetku, jak ve státě zdroje, tak ve státě příjemce, a případně, aby některý příjem nezůstal nezdaněný, existují mezi státy smlouvy o zamezení dvojího zdanění.
-
Add a note