Jak jsme již nahoře uváděli, Česká republika patřila od poloviny 17. století do Rakouska- Uherska. Od 17. až do 19. století probíhala centralizace monarchie, které napomáhalo preferování německého jazyka v státní a církevní samosprávě. Koncem 18. století se začalo vzmáhat české národní obrození, čili snaha o obnovu české kultury a jazyka a později o získáni politické moci stranami zastupujícími zájmy českého etnika.
V druhé polovině 19. století, české politické osobnosti jako např. František Palacký, dospěli k názoru, že federalizované Rakousko by mohlo být vhodným životním prostorem pro český národ a též pro jiné slovanské národy. S tímto názorem byla spojená myšlenka tzv. austroslavizmu = politický názor, podle něhož Slované jsou nebo by měli být hlavní oporou habsburské monarchie, širší kulturní a hospodářská spolupráce Slovanů v habsburské monarchii, zejména Čechů (resp. Čechoslovanů) a Jihoslovanů.
Po první světové válce a po porážce Rakouska-Uherska byly po 28. říjnu 1918 země Koruny české, části Uherského království včetně Podkarpatské Rusi spojeny do nového státního útvaru, Československa. Jehož prvním prezidentem byl zvolen Tomáš Garrigue Masaryk.
Po vyhlášení nezávislosti došlo k pohraničním konfliktům s Polskem a Maďarskem, stejně jako k nepokojům v německých oblastech země. Roku 1938 bylo Československo Mnichovskou dohodou donuceno postoupit Německu rozsáhlé pohraniční oblasti (tzv. Sudety). Jižní oblasti Slovenska a Podkarpatské Rusi připadly Maďarsku. Malou část československého území, zejména oblast Těšínska, zabralo Polsko. Název takto okleštěného státního útvaru se začal psát se spojovníkem (Česko-Slovensko). Pro zbývající krátké období od Mnichovské dohody až do úplného rozbití Československa v březnu 1939 se vžilo označení druhá republika. Dne 14. března 1939 Slovensko vyhlásilo samostatnost a po okupaci německými vojsky 15. března 1939 byl na zbytku československého území vyhlášen Protektorát Čechy a Morava. Německá okupace Československa se setkala s masivním odbojem obyvatel země a skupin podporovaných ze zahraničí. V květnu 1945 bylo dokončeno osvobozování Československa spojenci a byl obnoven formálně demokratický stát. Období 1945–1948 je někdy nazýváno třetí republika.
Po druhé světové válce se země stala totalitním státem a součástí východního bloku pod dominancí Sovětského svazu. V roce 1960 byl novou ústavou oficiální název státu změněn na Československá socialistická republika (ČSSR). Koncem 50. let a v 60. letech docházelo k postupné liberalizaci, až 1. lednu 1969 se unitární stát formálně změnil na federaci dvou suverénních národních států – České socialistické republiky (ČSR) a Slovenské socialistické republiky (SSR). Sametová revoluce, zahájená 17. listopadu 1989, svrhla komunistický režim a umožnila obnovu demokracie a svobodného podnikání. Mezi Českou republikou a Slovenskou republikou narůstaly rozpory, které nakonec vedly k rozpadu společného státu. Československo zaniklo mírovou cestou k 31. prosinci 1992. Dosavadní národní republiky převzaly právní řád zanikající federace a rozdělily si její majetek a závazky. 12. března 1999 byla Česká republika přijata do NATO a 1. května 2004 vstoupila do Evropské unie. Roku 2004 přistoupila k Schengenským dohodám, na jejichž základě se 21. prosince 2007 stala součástí Schengenského prostoru.
Jak jsme již nahoře uváděli, Česká republika patřila od poloviny 17. století do Rakouska- Uherska. Od 17. až do 19. století probíhala centralizace monarchie, které napomáhalo preferování německého jazyka v státní a církevní samosprávě. Koncem 18. století se začalo vzmáhat české národní obrození, čili snaha o obnovu české kultury a jazyka a později o získáni politické moci stranami zastupujícími zájmy českého etnika.
V druhé polovině 19. století, české politické osobnosti jako např. František Palacký, dospěli k názoru, že federalizované Rakousko by mohlo být vhodným životním prostorem pro český národ a též pro jiné slovanské národy. S tímto názorem byla spojená myšlenka tzv. austroslavizmu = politický názor, podle něhož Slované jsou nebo by měli být hlavní oporou habsburské monarchie, širší kulturní a hospodářská spolupráce Slovanů v habsburské monarchii, zejména Čechů (resp. Čechoslovanů) a Jihoslovanů.
Po první světové válce a po porážce Rakouska-Uherska byly po 28. říjnu 1918 země Koruny české, části Uherského království včetně Podkarpatské Rusi spojeny do nového státního útvaru, Československa. Jehož prvním prezidentem byl zvolen Tomáš Garrigue Masaryk.
Po vyhlášení nezávislosti došlo k pohraničním konfliktům s Polskem a Maďarskem, stejně jako k nepokojům v německých oblastech země. Roku 1938 bylo Československo Mnichovskou dohodou donuceno postoupit Německu rozsáhlé pohraniční oblasti (tzv. Sudety). Jižní oblasti Slovenska a Podkarpatské Rusi připadly Maďarsku. Malou část československého území, zejména oblast Těšínska, zabralo Polsko. Název takto okleštěného státního útvaru se začal psát se spojovníkem (Česko-Slovensko). Pro zbývající krátké období od Mnichovské dohody až do úplného rozbití Československa v březnu 1939 se vžilo označení druhá republika. Dne 14. března 1939 Slovensko vyhlásilo samostatnost a po okupaci německými vojsky 15. března 1939 byl na zbytku československého území vyhlášen Protektorát Čechy a Morava. Německá okupace Československa se setkala s masivním odbojem obyvatel země a skupin podporovaných ze zahraničí. V květnu 1945 bylo dokončeno osvobozování Československa spojenci a byl obnoven formálně demokratický stát. Období 1945–1948 je někdy nazýváno třetí republika.
Po druhé světové válce se země stala totalitním státem a součástí východního bloku pod dominancí Sovětského svazu. V roce 1960 byl novou ústavou oficiální název státu změněn na Československá socialistická republika (ČSSR). Koncem 50. let a v 60. letech docházelo k postupné liberalizaci, až 1. lednu 1969 se unitární stát formálně změnil na federaci dvou suverénních národních států – České socialistické republiky (ČSR) a Slovenské socialistické republiky (SSR). Sametová revoluce, zahájená 17. listopadu 1989, svrhla komunistický režim a umožnila obnovu demokracie a svobodného podnikání. Mezi Českou republikou a Slovenskou republikou narůstaly rozpory, které nakonec vedly k rozpadu společného státu. Československo zaniklo mírovou cestou k 31. prosinci 1992. Dosavadní národní republiky převzaly právní řád zanikající federace a rozdělily si její majetek a závazky. 12. března 1999 byla Česká republika přijata do NATO a 1. května 2004 vstoupila do Evropské unie. Roku 2004 přistoupila k Schengenským dohodám, na jejichž základě se 21. prosince 2007 stala součástí Schengenského prostoru.
-
Add a note