Česká republika oficiálně požádala o členství v roce 1996, kdy premiér Václav Klaus předal žádost ČR o vstup do Evropské unie. Přístupová jednání začala v březnu 1998. O pět let později v Aténách podepsal prezident Václav Klaus a ministerský předseda Vladimír Špidla Smlouvu o přistoupení, která vstoupila v platnost 1. května 2004, kdy se Česká republika stala plnoprávným členem Evropské unie.
Přístupová jednání se týkali volného pohybu osob, volného pohybu služeb, zboží a kapitálu, vymahatelnost práva, přerozdělování peněz v rámci EU a společná měna.
Volný pohyb osob
smyslem volného pohybu osob je možnost volně pracovat v jakémkoli státu Evropské unie
mnoho starých členských zemí neumožnilo okamžitý volný vstup občanů nových členských států na svůj pracovní trh. Občané ČR mohli ihned bez omezení pracovat pouze ve Velké Británii, Irsku a Švédsku. ČR nepožadovala žádná přechodná období a tak si občané jiných členských států mohli v ČR zažádat o práci bez jakýchkoliv diskriminačních omezení.
byl zaveden tzv. systém 2 + 3 + 2, kdy po ukončení několikaletého období musely země obhájit, že otevření pracovního trhu znamená pro jejich ekonomiku přímé ohrožení a hrozí jim z toho důvodu vnitřní problémy. Tato problematika byla znovu na půdě Evropské komise otevřena v lednu 2006.
od 1. května 2006 se otevřela možnost práce v těchto zemích: Řecko, Portugalsko, Finsko a Španělsko. Francie tak učinila v létě 2008. Německo a Rakousko své pracovní trhy otevřely pro české občany až v roce 2011.
Česká republika se stala 22. prosince 2007 také součástí Schengenského prostoru, který odstraňuje kontroly na hranicích s ostatními zeměmi EU.
Volný pohyb služeb, zboží a kapitálu
území Evropské unie je celní unií, kde zboží legálně uvedené na trh v jednom členském státě může být bez celních nebo kvantitativních omezení vyváženo do ostatních členských států. Pro české firmy se rovněž otevřel několikanásobně větší trh se službami. Volným pohybem kapitálu vznikly nové investiční příležitosti
před vstupem byl v kandidátských zemích proveden průzkum sdružení evropských obchodních komor Eurochambers o připravenosti na vstup do EU, ve kterém se české podniky považovaly za připravené (70%)
Vymahatelnost práva
při žádosti o vstup do EU musela Česká republika přijmout do legislativního řádu normy, zákonů a vyhlášek, aby harmonizovala právo české s právem evropským. Toto sjednocování ale neskončilo a vzhledem k tomu, že i evropský parlament neotálí a vytváří stále nové a nové zákony, které se nově týkají i ČR, je následně za povinnost je přijímat
zjednodušeně lze uvést, že právo EU je pro výklad ostatních norem, českých zákonů, směrodatné. Pokud by došlo k rozporu mezi právní úpravou evropských předpisů a českých zákonů, přednost má při výkladu právo evropské. Je odpovědností českého zákonodárce sladit české předpisy podle norem EU. Česká republika je přitom zavázána právem EU logicky od vstupu ČR do EU, tzn. k 1. 5. 2004. Část zákonodárné iniciativy tak ČR ztratila, protože je předána EU. Zde je základním zákonodárným orgánem Evropský parlament.
přímo účinných evropských právních norem se mohou občané dovolávat před národními soudy. V trestním právu si členské státy navzájem uznávají např. Evropský zatýkací rozkaz
s ohledem na přednost, přímý účinek i povinnost euro konformního výkladu, jsou právo ES a částečně i právo EU povinny aplikovat všechny orgány členských států. Zvláštní roli však hraje zejména jeho aplikace obecnými a správními soudy jako formy pro řešení sporů. Ty získávají unijní mandát a stávají se spolugaranty účinnosti unijního práva. Nejčastěji se unijní právo objevuje před správními soudy, jelikož řeší spory proti výkonu státní moci, které jsou široce vázány unijním právem. První a přednostní aplikaci komunitárního práva v oblasti správního práva dochází v řízení před správními orgány, které mají povinnost aplikovat komunitární právo z úřední povinnosti a upřednostnit, při případném sporu s národní normou, právo Společenství.
Přerozdělování peněz v rámci EU
Česká republika, jako přistupující stát v roce 2004, vstoupila do běžícího rozpočtového období 2000-2006. První čerpání probíhalo do konce roku 2006
Česká republika se od počátku svého členství stala tzv. čistým příjemcem, tzn., že příjmy z rozpočtu EU převýšily výdaje
V roce 2013 ČR získala díky zrychlení čerpání strukturálních fondů EU 84 miliard čistého rozpočtového příjmu z EU, byla tak čistým příjemcem i nadále, za rok 2017 pak čistý příjem tvořil 55,4 miliard
na zlepšení situace na poli zaměstnanosti využívala ČR dotací Evropského sociálního fondu. Jedná se o jeden ze čtyř strukturálních fondů Evropské unie a jeho cílem je zlepšení situace na poli zaměstnanosti. Nejedná se pouze o rozvíjení zaměstnanosti nebo snižování nezaměstnanosti, ale dále také podpora rovných příležitostí a integrace osob sociálně znevýhodněných.
v prvním rozpočtu se realizovaly celkem 3 operační programy Evropského sociálního fondu (ESF): OP Rozvoj lidských zdrojů, Jednotný program pro území hlavního města Prahy (JPD3) a Iniciativa společenství EQUAL (CIP EQUAL), který se týkal právě snahy integrovat sociálně znevýhodněné spoluobčany. Přidružený je Společný regionální operační program (SROP), jehož cílem byla podpora vyváženého a udržitelného ekonomického rozvoje všech regionů ČR
Společná měna
součástí vstupu do Evropské unie byl i závazek přijmout společnou evropskou měnu euro, závazek však nestanoví konkrétní datum přijetí
Evropská měnová jednotka, neboli EURO (symbol €) je měnou Evropské hospodářské a měnové unie
členy Evropské hospodářské a měnové unie, jsou všechny země EU. Všechny země tak musí spolupracovat a respektovat rozhodnutí přijaté Evropskou centrální bankou. Další skupinou zemí, již se zavedenou měnou, jsou členové eurozóny. Tyto země vstoupily do třetího stadia a to přijetím Eura za svou měnu.
Česká národní banka se v zavedení Eura postará o měnovou politiku, Ministerstvo financí zase o institucionální přijetí Eura. Od 20. února 2006 na přijetí Eura pracuje také Národní koordinační skupina, tato skupina má na starosti spolupráce všech institucí, které se na přijetí podílí.
přijetí eura v ČR se očekává nejdříve v roce 2019 nebo 2020
Česká republika oficiálně požádala o členství v roce 1996, kdy premiér Václav Klaus předal žádost ČR o vstup do Evropské unie. Přístupová jednání začala v březnu 1998. O pět let později v Aténách podepsal prezident Václav Klaus a ministerský předseda Vladimír Špidla Smlouvu o přistoupení, která vstoupila v platnost 1. května 2004, kdy se Česká republika stala plnoprávným členem Evropské unie.
Přístupová jednání se týkali volného pohybu osob, volného pohybu služeb, zboží a kapitálu, vymahatelnost práva, přerozdělování peněz v rámci EU a společná měna.
Volný pohyb osob
Volný pohyb služeb, zboží a kapitálu
Vymahatelnost práva
Přerozdělování peněz v rámci EU
Společná měna