Společnost je ekonomickou, finanční a právní jednotkou, pro kterou je zakladatelská ekonomická zásada konstitutivní – narozdíl od např. veřejných společností.
Soukromé společnosti patří soukromému majiteli a jejich hlavním cílem je maximalizovat zisk.
Veřejné společnosti jsou majetkem státu. Podléhájí “veřejnému účelu” a nelze je použít výhradně, nebo hlavně k maximalizaci zisku.
Jednou ze zvláštností německého práva obchodních společností je rozdíl mezi “malým průmyslovým celkem” a “komerčním provozem”. Tento rozdíl je důležitý pouze pro společnosti a nikoliv pro právnické osoby.
Obchodní společnosti a právnické osoby musí být zapsány v obchodním rejstříku. Vztahuje se na ně Německý Obchodní Kód (HGB).
Nekomerciální podniky mohou být volně registrovány v obchodním rejstříku, poté jsou povážovány za obchodní. Pokud tuto možnost nevyužijí, podléhají Německému Občanskému Zákoníku (BGB), nikoliv HGB.
Otázka, zda má podnik obchodní povahu, je založena na tom, zda obchodní činnost vyžaduje obchodní uspořádání, pokud jde o danou povahu a rozsah (§ 1 HGB). Mezi rozhodující kritéria patří především obrat, počet zaměstnanců, objem provozních aktiv, objem úvěrů a počet míst nebo poboček. Obrat vyšší než 250 000 Euro je obecně známkou skutečnosti, že byla překročena struktura malé průmyslové jednotky.
Malý průmyslový podnik může provozovat jedna osoba jakožto podnikatel nebo civilně-právní společnost ve formě občanského práva (GbR). Komerční jednorázové společnosti jsou jednotným obchodníkem (eK = e.Kfm, muž nebo eK = e.Kfr, žena), veřejnou obchodní společností (OHG), omezeným obchodním partnerstvím (KG) (GmbH & Co. KG, GmbH & Co. oHG).
Společnost je ekonomickou, finanční a právní jednotkou, pro kterou je zakladatelská ekonomická zásada konstitutivní – narozdíl od např. veřejných společností.
Soukromé společnosti patří soukromému majiteli a jejich hlavním cílem je maximalizovat zisk.
Veřejné společnosti jsou majetkem státu. Podléhájí “veřejnému účelu” a nelze je použít výhradně, nebo hlavně k maximalizaci zisku.
Jednou ze zvláštností německého práva obchodních společností je rozdíl mezi “malým průmyslovým celkem” a “komerčním provozem”. Tento rozdíl je důležitý pouze pro společnosti a nikoliv pro právnické osoby.
Obchodní společnosti a právnické osoby musí být zapsány v obchodním rejstříku. Vztahuje se na ně Německý Obchodní Kód (HGB).
Nekomerciální podniky mohou být volně registrovány v obchodním rejstříku, poté jsou povážovány za obchodní. Pokud tuto možnost nevyužijí, podléhají Německému Občanskému Zákoníku (BGB), nikoliv HGB.
Otázka, zda má podnik obchodní povahu, je založena na tom, zda obchodní činnost vyžaduje obchodní uspořádání, pokud jde o danou povahu a rozsah (§ 1 HGB). Mezi rozhodující kritéria patří především obrat, počet zaměstnanců, objem provozních aktiv, objem úvěrů a počet míst nebo poboček. Obrat vyšší než 250 000 Euro je obecně známkou skutečnosti, že byla překročena struktura malé průmyslové jednotky.
Malý průmyslový podnik může provozovat jedna osoba jakožto podnikatel nebo civilně-právní společnost ve formě občanského práva (GbR). Komerční jednorázové společnosti jsou jednotným obchodníkem (eK = e.Kfm, muž nebo eK = e.Kfr, žena), veřejnou obchodní společností (OHG), omezeným obchodním partnerstvím (KG) (GmbH & Co. KG, GmbH & Co. oHG).
-
Add a note