Porušení a opravné prostředky k porušení – Kapitola 2 de
National law – DE – Legal system – chapter 2
Soukromá autonomie má v německém právu vysokou prioritu. Smlouvy a ujednání jsou proto obecně platné. Zahrnují transakce, které jsou zakázány zákonem a jsou neplatné. Jedná se o výjimečné případy, které se dotýkají profesního práva a zásad (například není dovoleno pracovat ve dvou funkcích; auditor a autorizovaný účetní)
Jedna ze stran může zrušit smlouvu, pokud jsou splněny všechny následující podmínky:
Účastník nesplnil stanovenou lhůtu pro výkon.
Účastník, kterému je výkon dlužný, není primárně zodpovědný za nedostatky nebo špatné výkony.
Povinnost, která je předmětem této smlouvy, není nepodstatná (tj. Není nevýznamná ve vztahu ke smluvní povinnosti).
Je důležité poznamenat, že zrušení nevylučuje nárok na náhradu škody.
Pokud dojde k porušení smlouvy (nebo přinejmenším v případě údajného porušení), jedna nebo obě strany si mohou přát, aby byla smlouva “vynucena” za jejich podmínek, nebo se můžou pokusit vymáhat dané finanční škody způsobené porušením smlouvy. Existuje několik opravných prostředků, jako je například přiznání náhrady škody, konkrétní výkon, zrušení a restituce. U soudů s omezenou jurisdikcí je hlavním opravným prostředkem náhrada škody. (Sesta 2016)
Porušení smlouvy se rozlišuje mezi následující scénaře:
Opoždění dlužníka.
Dlužník se může spolehnout na skutečnost, že mu nebude vyúčtován poplatek.
Zvláštní právo na záruku vady je v běžném právu zbytečné, protože je zde pouze odpovědnost za porušení smlouvy. Ale také běžná právní úprava nepomůže při zohlednění možných překážek ve výkonu dlužníka. Otázkou je, do jaké míry je smlouva uzavřena.
Smlouvy mohou být neučinné, navzdory dohodě o přidružení. Důvody pro takovou neúčinnost jsou především právní neschopnost (§ 105 BGB), omezená způsobilost k právním úkonům (sekce 106 a násl.), nedostatek jakékoli formy (§ 125 BGB) porušení právního zákazu (§ 134 BGB), nemorálnost (§ 138 BGB) nebo odvolání (§ 142 BGB).
Soukromá autonomie má v německém právu vysokou prioritu. Smlouvy a ujednání jsou proto obecně platné. Zahrnují transakce, které jsou zakázány zákonem a jsou neplatné. Jedná se o výjimečné případy, které se dotýkají profesního práva a zásad (například není dovoleno pracovat ve dvou funkcích; auditor a autorizovaný účetní)
Jedna ze stran může zrušit smlouvu, pokud jsou splněny všechny následující podmínky:
Účastník nesplnil stanovenou lhůtu pro výkon.
Účastník, kterému je výkon dlužný, není primárně zodpovědný za nedostatky nebo špatné výkony.
Povinnost, která je předmětem této smlouvy, není nepodstatná (tj. Není nevýznamná ve vztahu ke smluvní povinnosti).
Je důležité poznamenat, že zrušení nevylučuje nárok na náhradu škody.
Pokud dojde k porušení smlouvy (nebo přinejmenším v případě údajného porušení), jedna nebo obě strany si mohou přát, aby byla smlouva “vynucena” za jejich podmínek, nebo se můžou pokusit vymáhat dané finanční škody způsobené porušením smlouvy. Existuje několik opravných prostředků, jako je například přiznání náhrady škody, konkrétní výkon, zrušení a restituce. U soudů s omezenou jurisdikcí je hlavním opravným prostředkem náhrada škody. (Sesta 2016)
Porušení smlouvy se rozlišuje mezi následující scénaře:
Smlouvy mohou být neučinné, navzdory dohodě o přidružení. Důvody pro takovou neúčinnost jsou především právní neschopnost (§ 105 BGB), omezená způsobilost k právním úkonům (sekce 106 a násl.), nedostatek jakékoli formy (§ 125 BGB) porušení právního zákazu (§ 134 BGB), nemorálnost (§ 138 BGB) nebo odvolání (§ 142 BGB).
-
Add a note