Právo je soubor zákonů, které mají hluboký dopad na naše životy. To, jak se lidé chovají a žijí od narození po smrt, je ovlivněno zákony. Ve většině společností, zákony regulují způsob, jakým pracujeme, způsob jakým relaxujeme a také vztahy, které vytváříme. Právo se neustále vyvíjí; jak se naše společnost více a více komplikuj, komplikuje se i právo. Z toho důvodu je zde nyní několik různých hlav (zákonů), jež regulují rozličné aspekty našich životů. Na příklad práce pro firmy a podniky je řízena několika zákony. Zákony, které upravují pracovní podmínky (např.: stanovením minimální životní a bezpečnostní úrovně), zákony regulující zrušení pracovněprávního vztahu, zákony upravující práva zaměstnanců (např.: zákon o rovném zacházení s pracovníky). Zákoník práce v tomto smyslu zahrnuje pracovní vztahy a prostředí. Zajišťuje minimální úrovně mezd a bezpečnosti práce. Trestní právo zakazuje či omezuje určité nespolečenské vlastnosti, jako je například konzumace alkoholu a trestné činy vůči osobám a majetku. Rodinné právo reguluje problémy vlastnictví a záležitostí domácích.
Všechny zákony jsou pravidla, ale ne všechna pravidla jsou zákonem. Zákon je pravidlo, jenž je uplatnitelné u soudů. Zákon je pravidlo, které je stanoveno zákonodárci, což je parlament, a které z většiny platí pro každou osobu v rámci jurisdikce. Zákony regulují vztahy mezi státem a jeho občany, stejně tak jako vztahy občanské. Tudíž Vám zákony říkají:
Co musíte dělat (Vaše povinnosti)
Co smíte dělat (Vaše práva)
Co nesmíte dělat (Vaše povinnosti)
Ačkoliv je zde několik pravidel, která nám říkají jak se zachovat, např.: pravidla sociálního chování nás nutí být slušní k našim sousedům. Rozdíl mezi zákony a pravidly sociálního chování je, že pravidla jsou pouze sociálně zavedené normy, které nemají žádné jiné následky, jenž by nás nutily je dodržovat, kromě potencionální marginalizace osoby, která se neslučuje s tím, co společnost považuje za vhodné chování. Pravidlo ve hře nebo sportu není pravděpodobně zákonem. Sociální normy, jako třeba vyhýbání se mluvení s plnou pusou, nebo mluvení hanlivě o mrtvém, nejsou považovány za zákon protože, nejsou uplatnitelné u soudu. Tato neoficiální, ale závazná pravidla jsou pouze odrazem toho, co daná společnost vidí jako přijatelné, normální a vhodné chování.
Právo je soubor zákonů, které mají hluboký dopad na naše životy. To, jak se lidé chovají a žijí od narození po smrt, je ovlivněno zákony. Ve většině společností, zákony regulují způsob, jakým pracujeme, způsob jakým relaxujeme a také vztahy, které vytváříme. Právo se neustále vyvíjí; jak se naše společnost více a více komplikuj, komplikuje se i právo. Z toho důvodu je zde nyní několik různých hlav (zákonů), jež regulují rozličné aspekty našich životů. Na příklad práce pro firmy a podniky je řízena několika zákony. Zákony, které upravují pracovní podmínky (např.: stanovením minimální životní a bezpečnostní úrovně), zákony regulující zrušení pracovněprávního vztahu, zákony upravující práva zaměstnanců (např.: zákon o rovném zacházení s pracovníky). Zákoník práce v tomto smyslu zahrnuje pracovní vztahy a prostředí. Zajišťuje minimální úrovně mezd a bezpečnosti práce. Trestní právo zakazuje či omezuje určité nespolečenské vlastnosti, jako je například konzumace alkoholu a trestné činy vůči osobám a majetku. Rodinné právo reguluje problémy vlastnictví a záležitostí domácích.
Všechny zákony jsou pravidla, ale ne všechna pravidla jsou zákonem. Zákon je pravidlo, jenž je uplatnitelné u soudů. Zákon je pravidlo, které je stanoveno zákonodárci, což je parlament, a které z většiny platí pro každou osobu v rámci jurisdikce. Zákony regulují vztahy mezi státem a jeho občany, stejně tak jako vztahy občanské. Tudíž Vám zákony říkají:
Ačkoliv je zde několik pravidel, která nám říkají jak se zachovat, např.: pravidla sociálního chování nás nutí být slušní k našim sousedům. Rozdíl mezi zákony a pravidly sociálního chování je, že pravidla jsou pouze sociálně zavedené normy, které nemají žádné jiné následky, jenž by nás nutily je dodržovat, kromě potencionální marginalizace osoby, která se neslučuje s tím, co společnost považuje za vhodné chování. Pravidlo ve hře nebo sportu není pravděpodobně zákonem. Sociální normy, jako třeba vyhýbání se mluvení s plnou pusou, nebo mluvení hanlivě o mrtvém, nejsou považovány za zákon protože, nejsou uplatnitelné u soudu. Tato neoficiální, ale závazná pravidla jsou pouze odrazem toho, co daná společnost vidí jako přijatelné, normální a vhodné chování.
Attachments1
-
Add a note